Příprava podkladu a jak se ujistit, že vás realizátor "nelakuje"..?
Leckdy se setkáváme s tím, že se pohled zákazníka liší od našeho a může pak přijít zklamání z toho, že podklad je v mnohem horším stavu než si investor myslí.
První fází je diagnostika podkladu...
... jednoduchou diagnostiku podkladu před aplikací zvládne téměř každý. Je třeba vizuálně prohlédnout povrch - když uvidíte praskliny, vydrolené díry (tzv. výtluky), nerovnosti apod., jsou to všechno defekty, které je potřeba odstranit. Bude to stát sice koruny navíc, ale pro správnou realizaci se bez tohoto kroku neobejdete. Stejně tak je nutné třeba kladívkem projít podlahu - kladívko jen šoupete po betonu a posloucháte. Jak uslyšíte dutý hluboký zvuk, je zde buď dutina, nebo nějaké instalace, či trhlina apod. Defekty kromě instalačních kanálů můžou být problém pro budoucí zatížení, kdy měkčí podklad může pracovat a kvůli tomu praskne i vrchní slupka z epoxidu. Obvykle se to stává ve chvíli, kdy do garáže postavíte regál a nacpete ho vercajkem. Obvykle na to upozorňujeme a po dohodě tyto defekty opravujeme. Někdy je ale beton tak degradovaný, že je to buď a nebo. Na takové povrchy ani nelezeme, pokud si to investor vysloveně nepřeje.
Každopádně pokud k Vám přijede člověk, který tyto věci vůbec neřeší, neptá se, neprojde podlahu a "neprošustí" jí, aby diagnostikoval dutiny, trhliny apod., pak můžete čekat buď nekvalitní dílo, pozdější problémy při užívání, nebo nečekané vícenáklady ve formě víceprací, které na Vás realizátor vytasí. My to rádi řešíme zavčasu, aby investor věděl, co ho čeká a měl možnost se alespoň nahrubo spočítat, co ho bude nová podlaha stát.
Nový vs. starý beton..
... ve většině případů si lidé nechávají betonovat podlahy firmou a nelze moc kvalitu směsi betonu ovlivnit. Můžete ale ovlivnit alespoň to, co navíc tam lze přidat pro zvýšení pevnosti. Pokud máte lité podlahy typu anhydrit nebo cemflow, pak je to krapet jednodušší než v případě tzv. zavlhlých potěrových betonů, kdy na místě míchaný beton nemusí dosahovat kvality jako beton z betonárky.. o to spíše, čím je deska tenčí a hůř, když podkladní polystyren není dobře uložený a podlaha má tendenci se houpat. V těchto případech doporučuji přimíchat do směsi alespoň PP (polypropylenová) vlákna, která zdánlivě fungují jako kari síť a aspoň trochu přenesou napětí a snižuje riziko trhlin. V druhé řadě je to i o ošetřování betonu a jeho ochraně před přímým sluncem ve fázi zrání - je tedy dobré zakrýt okna, tím zabráníte rychlému bodovému odparu vody, kam intenzivně svítí slunce, potažmo smršťování betonu a vzniku trhlin. Lze použít i přípravky proti odpařování vody z betonu, apod.
U starších betonu se obvykle řeší defekty, vlhkost, znečištění betonu a staré nátěry. Určitě nedoporučujeme zkoušet cokoliv vymývat ředidly, acetonem apod. Obvykle rozředíte, která se vsákne ještě hlouběji do betonu. Jsou na to speciální přípravky, které vytáhnou nečistoty a mastnotu z betonu. Třeba ne vše, ale aspoň větší část obvykle ano. Výjimkou jsou pak různé dílny soustružníků a frézkařů, kde je to marný boj. Staré nátěry je nutno odbrousit. Pokud je nátěr hodně soudržný, je možné jej kvalitní penetrací přelít, přeházet pískem a mělo by být vše v pořádku.
Dle podkladu je nutné vybrat správný typ penetrace..
V zásadě je třeba rozlišovat suchý / vlhký / zaolejovaný podklad, nebo původní epoxidovou stěrku. Stejně tak je rozdíl anhydrit vs. beton vs. litý beton. U penetrace anhydridu často používáme vodou ředitelnou epoxidovou penetraci k uzavření podkladu, teprve na to pak klasiku s pískovým prosypem k vytvoření mechanické kotvy, tedy vytvoření dobré přilnavosti dalších vrstev.
Jak probíhá praktická část..
Prvním úkolem je správné přebroušení betonu - odstraní se cementové mléko, resp. nesoudržné části povrchu a částečně tím i srovnáte nerovnosti. Podle typu betonu volíme buď hodně hrubý smirkový papír nebo diamantový segmentový kotouč. Papír se používá na méně soudržné betony, kde bychom diamantem beton zničili a naopak diamant je nutný na soudržné tvrdé konstrukční betony, kde si jen papírem neškrtnete.
V obou případech se jedná o bezprašné broušení s odsáváním průmyslovým vysavačem. Někdy je i tak potřeba podklad ještě jednou projít a důkladně vysát.
Po broušení přichází na řadu veškeré hrubé opravy tmelem, plastmaltou, veškeré sešívání trhlin a vyrovnání těch nejhorších nerovností a defektů. Po vytvrzení přichází opět na řadu přebroušení oprav.
Pro dobré přilnutí je nutno dbát na to, aby byl podklad čistý, zbavený nesoudržných částí a následně dobře provedenou penetraci. Její množství a druh se v zásadě liší opět (světe div se) podle toho, v jakém stavu je podklad. Odkážu se na výše uvedený odstavec o výběru penetrace. Čím hrubší povrch, tím více penetrace do podkladu většinou padne. Pak je nejlepší udělat 2 vrstvy s tím, že tu první zasypeme do plna křemičitým pískem, po vytvrzení opět přebrousíme a druhou vrstvou penetrace podklad doladíme.
Celý tento postup směřuje k tomu, že vrchní vrstvy se budou jednak lépe aplikovat, nebude se zvyšovat spotřeba vrchních vrstev, které bývají dražší než penetrace a ve finále se Vám nebudou prorýsovávat defekty z podkladu
Níže ještě přikládáme pár příkladů, které Vám ukáží, co může být důvodem vícenákladů při přípravě podkladu.
Mějte se krásně a těšíme se a i nadále jsme tu pro Vás! ;)
Tým napodlaze.cz
